Teapot

A krom chvilkové panikové agónie na téma „co já to tady proboha živýho dělám“ šlo vše jako na drátkách. Index je zaindexován, rozřazovací test zařazen a rozvrh je výborný. Tedy krom toho, že nestíhám začátek irských tanců, ale i to se vyřeší. Mám pocit, že takovýhle rozvrh jsem neměla ani v první třídě. A to jsem se bála, že budu mít jednu hodinu ráno a další až někdy večer. Takhle to prosím vypadá:

Tak to vidíte. Jak to tak vypadá, tak mám volnou středu. Víte jak dlouho jsem neměla volnou středu? A představa že můžu odjet z Prahy v pátek odpoledne a vrátit se až v pondělí… Ó hosana. Zdá se, že miluji svoji vysokou. A čert vem ty peníze, co ta láska stojí. Sice nejsem na religionistice nebo filozofii, nejsem v Pardubicích ani na Karlovce, ale stejně… třeba to nakonec bude fajn rok. Alespoň mám možnost zase začít s japonštinou po dlouhé době. Nebo třeba začnu chodit na karaoke či pařit po nocích. Kdo ví…  I’m a private college girl now!

read comments (5)

Víte, to máte tak. Občanské sdružení Yettey provádí jednou za měsíc akci, která nese zavádějící název HuLiDi. Když jsem to slyšela poprvé, říkala jsem si, že půjde o nějakou „lehce zkouřenou“ reggae akci se spoustou alkoholu a kdo-ví-čeho ještě. Pak jsem rozšifrovala název na Hudba – Literatura – Divadlo.  Zhostil se mne dojem, že jde o vysoce kulturní akci pro mladé a nadšené, pro setkávání se nových a neotřelých umělců s (taktéž novými a neotřelými) fanoušky umění. A pak jsem vstoupila do Cross clubu. Na to steam-punkové místo, kde zeď pokrývají vnitřnosti přibližně stopadesáti různých elektronických zařízení (kupříkladu včera jsme objevili vhs přehrávač, s jehož kotoučky se dá krásně točit) a pod stropem se otáčí svítící chobotnico-objekt. Zjistila jsem, že Hudba je opravdu reggae a ska, literatura je dosti morbidní a občas nepochopitelná a divadlo je silně, ale opravdu silně alternativní a neotřelé. Co se týče alkoholu, tak pivo na zemi není zas tak nenormální, malinovka je vždy prima a víno přeci pijí intelektuálové. Kouření travnatých rostlin je zapovězeno. Alespoň  oficiálně. A celé to organizuje jistý Sísa s jistým Boldrikem, tedy dva nejšílenější básníci, které jsem měla tu možnost potkat. To, že Sísa je navíc bratr mého přítele ani nemluvě. Zkrátka akce, na níž nemůžete mít jednotný názor.

.

Je mi zcela jasná otázka, která musí vyvstávat v každé nezpuerhované mysli, která čte tento článek. Popravdě řečeno, i má (zpuerhovaná) mysl se nad tím zamyslela. Proč já tohle všechno vlastně píšu, že? A důvod je zřejmý! Chci se s vámi podělit o dva zážitky z včerejších, čtyřicátých osmých HuLiDí.

Prvním zážitkem je divadelní představení skupiny Podpultovka. Ano, oceňuji pojetí kulis – na folii namalované obrysy promítané pomocí diaprojektoru. Ano, klarinetní doprovod byl velmi umělecký, poetický a atmosféru-vytvářející. Avšak to, že „nahá dívka“ kterou „sliboval“ program, byla žena navlečena do bílých (a patřičně pomalovaných) jégrovek, je poněkud moc aleternativní i na mne. Má čelist poklesla a já jen zírala na usilovné hraní běhu na jevišti přibližně pět krát tři metry. Přesto jsem se i zde kulturně přivzdělala! Dozvěděla jsem se totiž, že zuřivé falešné pískání klarinetů je ve skutečnosti zdařilou imitací hororů padesátých let. A o tom to zřejmě celé bylo.

Druhým zážitkem byla chvíle, kdy mladý karlovarský básník Eddy četl (trochu plaše) své básně a najednou vážně prohlásil: „Absinth, absinth, lízátko. Áá, promiňte, to je nákupní seznam“. Ještě před pár lety by se mi to jevilo jako dosti kataklyzmatické. Dnes pokrčím rameny a zasměji se s ostatními. Asi dospívám a přicházím o iluze.

,

Celkové poselství? Každé poslední úterý v měsíci stojí zato. Na mých prvních HuLiDech jsem viděla J.H. Krchovského jak morbidním hlasem předčítá básně o mrtvých koťatech, abych ho další den objevila v naší středoškolcké čítance. Poznala jsem divadelní skupinu Misionáři, jejichž Kamarádi na orbitě mi dodnes berou dnech (KdysiAgresivní vesmírný sliz a Ježíš zamilovaná do Lady Satan… k nevěřícnému zírání a popukání jako stvořeno). V červenci padl rekord v autorském čtení, jelikož se Sísa (společensky znaven) deklamoval přes tři čtvrtě hodiny. A film No Smoking byl… extravagantní. Víc než to.

.

A tak Lill tráví své chabé kulturní chvilky. Potlouká se po klubech, aby mohla pít malinovku a nevěřícně zírat na mladé kreativce. A protože má chameleonský šatník ( o tom možná příště ) pravidelně se na to obléká jako hippie-uvolněná dívka. Jako dodatek musím podotknout, že vstup na HuLiDi je zdarma. A původní název měl být Hudba-Literatura-Činosti. Ale dokážete si představit, že by magistrát podporoval akci „huliči“? A tak je Literatura někdy nákupní seznam a Divadlo film, či prapodivný horor padesátých let. Člověk by neřekl, co je schopná česká nová umělecká scéna vytvořit. Pokaždé, znovu, a opakovaně nestačím vycházet z údivu, a moc si to vychutnávám.

read comments (3)